Z historie oboru urgentní medicína v ČR

Urgentní medicína jako lékařský obor vznikla v 70. letech v USA pod názvem Emergency medicine. Její vznik měl počátek v pokrocích lékařství v 2. polovině 20. století, kdy byla vypracována metodika neodkladné resuscitace, kdy se vyhodnotili zkušenosti válečného zdravotnictví (zejména válečná chirurgie) a kdy se zvýšila dostupnost diagnostických a léčebných postupů díky významnému technickému pokroku.

Evropská společnost urgentní medicíny ji definuje jako „lékařskou specializaci založená na znalostech a dovednostech nezbytných pro prevenci, diagnostiku a zvládnutí urgentních a emergentních příznaků nemocí a úrazů, které postihují pacienty všech věkových skupin a v celém spektru nediferencovaných somatických a duševních poruch. Je specializací, ve které je čas kritickou veličinou. Praxe urgentní medicíny zahrnuje přednemocniční a nemocniční třídění, resuscitaci, vstupní vyšetření a zvládnutí nediferencovaných urgentních a emergentních stavů až do propuštění nebo do předání do další péče jiného lékaře nebo zdravotníka. Zahrnuje též vývoj systémů přednemocničních a nemocničních záchranných služeb.“

Doménou oboru je problematika akutní medicíny prvního kontaktu, provozované jak na centrálních příjmových odděleních nemocnic („Emergency“, v Česku Urgentní příjmy), tak v přednemocniční fázi (v záchranní službě).

Specifikem oboru je proto široký záběr, zahrnující jak problematiku úrazů, tak akutní onemocnění nejrůznějšího původu, týkající se všech věkových kategorií. Úkolem urgentní medicíny je tyto závažné stavy rozpoznat, stav pacientů účinně stabilizovat a následně je předat příslušným specialistům.

Kromě náhle vzniklých stavů představují velkou část případů pacienti s akutní dekompenzací chronických, většinou interních onemocnění, nespecifickými obtížemi vč. tzv. psychosomatických potíží, intoxikacemi, neurologickými potížemi a s běžnými typy úrazů. K oboru patří také častý kontakt s lidmi bez přístřeší, migranty a dalšími osobami bez zajištěné standardní zdravotní péče, často na okraji sociálního spektra. Tito pacienti většinou nemají žádný jiný přístup ke zdravotnické péči, jejich choroby jsou velice zanedbané a pomoc vyhledávají až při závažném zhoršení stavu.

Společně s urgentní medicínou se vyvíjí obor medicíny katastrof, který zahrnuje cílené využívání poznatků a metod mnoha lékařských oborů pro zvládnutí zdravotních následků katastrof.

V České republice byl vznik oboru urgentní medicína schválen 1. 10. 1998 (jako nástavbového oboru). Po přípravě příslušné legislativy bylo možné specializaci získat od roku 2001. Po několika změnách, souvisejících s úpravami celého systému vzdělávání lékařů v ČR, je od roku 2015 obor urgentní medicína zařazen mezi základní obory, navazující na anesteziologický, chirurgický nebo interní kmen nebo na kmen všeobecného praktického lékařství.

V současnosti je v České republice urgentní medicína rozvíjena zejména v oblasti přednemocniční neodkladné péče (v záchranné službě), ale dlouhodobým cílem je rozšíření sítě urgentních příjmů do všech nemocnic přijímajících pacienty s akutními zdravotními potížemi. Lékaři se specializací urgentní medicíny by pak měli dominantně zajišťovat jejich provoz.

Z historie odborné společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP

26.7.1987 je schválen vznik sekce přednemocniční neodkladné péče Československé společnosti anesteziologie a resuscitace.

29.1.1988 probíhá ustavující schůze Sekce přednemocniční neodkladné péče při příležitosti 130. Výroční založení Záchranné služby Praha. První předsedou se stává prof. MUDr. Jiří Pokorný, DrSc.

1.1.1994 vzniká samostatná Společnost přednemocniční neodkladné péče vyčleněním sekce PNP z odborné společnosti anesteziologie a resuscitace. Prvním předsedou je zvolen MUDr. Juljo Hasík.

Později se název společnosti mění na Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP.

Předsedové výboru společnosti PNP a MK resp. UMMK

MUDr. Juljo Hasik (1995 – 1996)
MUDr. Jiří Štětina (1997 – 1998)
MUDr. Milan Ticháček (1998 – 2007)
MUDr. Jana Šeblová (2007 – 2019)
MUDr. Roman Gřegoř (od 2019)